|
Tatranský národný park (TANAP)
Tatranský národný park (TANAP) byl vyhlášený v roce 1948, s účinností 1.1.1949. Výměra vlastního území 73 300 ha, ochranného pásma 39 800 ha. TANAP je tvořený nejvyšší horsou skupinou v karpatském oblouku. Ochranářsky nejhodnotnější částí území je více než 55km dlouhý a 17km široký geomorfologický celek Tatry. Tatry se skládají ze dvou podcelků: Východních Tater a Západních Tater. Východní Tatry se dělí na Vysoké Tatry a Belianské Tatry. Západné Tatry se dělí na části: Osobitá, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Roháče, Červené vrchy a Liptovské kopy. Nejvyšším bodem je vrcholová kóta Gerlachovského štítu (2654,4 m) ve Vysokých Tatrách, nejnižší bod se nachází u Spišské Belé v nadmořské výšce 610 m.n.m.
Geologická stavba území je velmi pestrá. Dají se rozlišit tři hlavní stavební jedotky: krystalinické jádro, sedimentární obal a flyšová výplň přilehlých sníženin. Prvohorní krystalinické jádro zabírá větší část hřebene a jižních svahů Západných a Vysokých Tater. Tvoří ho krystalické břidlice, migmatity a granitoidy. Zatím co ve Vysokých Tatrách převažují výrazně granitoidy, v Západných jsou více zastoupené krystalické břidlice. Sedimentární obal tvoří horniny usazené na krystalinickém jádře převážně v druhohorách a později sem přesunuté druhohorní horniny z chočského a krížňanského příkrovu (křemence, pískovce, brekcie, slepence, břidlice, dolomity, vápence). Nácházejí se hlavně v Belianských Tatrách, v oblasti Osobité a Sivého vrchu, a v Červených vrších. Flyšovou výplň Podtatranské kotliny a Podtatranské brázdy tvoří pískovce a jílovce, které se usadily na dně třetihorního moře. Zvláštní skupinu geologického podloží tvoří morény a ledovcovo-říční usazeniny čtvrtohor.
Území má všechny základní morfologické znaky vysokohorské krajiny, jako je nadmořská výška, velká členitost a bohatý výskyt skalních forem. Hodnotou prvořadého významu území je výrazný glaciální reliéf. K charakteristickým tvarům glaciálního reliéfu patří ostré vrcholy a hřebene, trogy, kary, skalní stupně, morény, časté jsou jezera vzniklé činností ledovce a vodopády. Krasový reliéf se váže na vápence a dolomity v obalové části národního parku. Charakterizují ho škrapy, krasové jámy a zejména jeskyně a propasti, časté jsou vyvěračky, ponory a soutěsky s vodopády.
Území Východních Tater patří ke dvěma úmořím: baltskému s přítoky Visly (Dunajec s přítokem Popradu - většina území) a černomořskému s přítoky Dunaje (Váh). Západné Tatry patří celé k černomořskému úmoří (Váh). Podnebí se vyznačuje přechodným charakterem od oceánského zápdoevropského ke kontinentálnímu. Klimaticky převažuje chladná oblast vysokohorského a horského typu. Typickým znakem je vysoká proměnliost oblačnosti, slunečního svitu, srážek, teploty vzduchu, větrných poměrů. V zimě je tu častá teplotní inverze. Sněhová pokrývka se tu udržuje 200 až 250 dní v roce, místy ve firnovištích po celý rok. Jde o velmi chladné území s maximálním množstvím srážek ve Slovenské republice 1400-1600 mm ročně a průměrná denní teplota vzduchu pod 0 C tu trvá víc než 200 dní v roce.
Vychodní Tatry a Západní Tatry tvoří jednolitý přirozený horský celek s příslušnou ekologickou diverzitou (různorodost druhů i biotopů). Rozmanitost tatranské flóry a lesů je podmíněná více činiteli (konfigurace terénu, složení půd, vývoj v době postglaciální, pestrost současného klimatu a silný vliv člověka v minulých stoletích). Téměř 2/3 území pokrývají lesy a kleč, 1/4 tvoří skalní plochy, vysokohorské hole, vodní plochy, a jen malou část tvoří zemědělská půda. Převažují jehličnaté dřeviny, zejména smrk (picea alba). Z původních dřevin se zachoval i limba (pinus cembra).
Vegetace je rozdělená do několika výškových vegetačních stupňů. Stupeň podhorský (submontánní) zabírá nejnižší části území do nadmořské výšky 800 (900) m.n.m. Má ráz kulturní stepi, původní lesní společenstva se v něm zachovaly jen ve zbytcích (smrkové boriny, jedlové bučiny, vápencové bučiny). Stupeň horský (montánní) je v nadmořské výšce 800 (900) - 1200 (1250) m.n.m. Představuje typický lesní stupeň se smrčinami, jedlí a borovicovými smrčinami, ve vápencových oblastech bukové javoriny a bučiny. Na podmáčených půdách jsou časté jedlové smrčiny a březové olšiny. Stupeň vyšší montánní (supramontánní) sahá do výšky 1500 (1550) m.n.m.. Téměř souvisle je porostlý vysokohorskými smrčinami s různými příměsemi. Stupeň subalpinský ve výškách 1500 - 1800 m.n.m. je porostlý kosodřevinou (pinus mugo). Alpinský stupeň 1800 - 2300 m.n.m. zarůstá již jen travními společenstvy, z dřevin jsou zde jen ojediněle malé keře. Stupeň podsněžný (subnivální) zabírá vrcholové části už jen ve Vysokých Tatrách, převládají tu lišejníky a případně mechorosty, vyšší rostliny tu nalezneme jen velmi řídce. V Západních Tatrách dochází u stupňů k posunutí hranice směrem dolů o asi 200 m, je to podmíněné drsným klimatem a silným zvětráním hornin. Tatranské rostlinstvo má druhy různého původu. Vyskytují se tu druhy arkticko-alpinské, arkticko-altajsko-alpinské, středoevropské, boreální, jihosibiřské, pntické a středozemní. Na území TANAPu rostou mnohé karpatské, západokarpatské a tatranské endemity. Celkově se tu vyskytuje více jak 1300 druhů vyšších rostlin. Na pestré rostlinstvo a členité území se vážou původní, příp. zachovalé a druhově bohaté zoocenózy s množstvím vzácných, endemitních a reliktních druhů. Zachovalost území potvrzuje výskyt velkých savců (medvěd, vlk, jezevec, rys, vydra, kuna). Ozdobou živočišného světa v pásmu nad horní hranicí lesa jsou kamzík a svišť. Navíc se v tatrách vyskytuje mnoho dalších stejně cenných vzácných živočichů (ptáci, obratlovci i bezobratlí).
Vycházejíc z potřeby chránit mimořádně vzácné reliktní a endemické druhy flóry a fauny, vegetace, zbytky původních lesních porostů, glaciálního reliéfu, jevy glaciální morfologie, porchových a podzemních vod, půdní fond apod., bylo na území TANAPu zřízených v roce 1991 37 nových Státních přírodních rezervací (ŠPR) a 3 chráněná naleziště (CHN). V únoru 1993 se obdržením certifikátu o udělení Statutu biosférické rezervace, vydaného UNESCO v Paříži, TANAP zařadil do celosvětové sítě biosférických rezervací pod názvem "Tatranská biosférická rezervácia".
Přírodu TANAPu v posledních letech ohrožují kumulované faktory lidské činnosti v globálním i lokálním měřítku. Z globálních faktorů jde o vliv imisí (kyselé deště), exhalátů ze spalování fosilních paliv, ozónu apod. Z lokálních faktorů především urbanizace prostoru situovaná ve vysoké nadmořských výškách, vysoká a v některých prostorech až nadměrná návštěvnost, problémy dopravy, znečištění odpady, diskutabilní kandidatura na konání zimních olympijských her apod. Tyto faktory mají negativní vliv na zdravotní stav lesů, na vodu, půdu a na ostatní složky přírody (rostliny a živočichy).
Sídlo správy TANAPu:
059 60 Tatranská Lomnica
Tel: 052/446 81 81
Fax: 052/446 71 95
e-mail: sprava@tanap.sk
|
