|
Kriváň (2494 m.n.m.)
Tri studničky - po zel. rozc. pod Malým Kriváněm (2:00) - po modré Kriváň (0:30) - rozc. pod Malým Kriváněm (0:30) - Jamské pleso (1:30) - po červené Tri studničky (1:20); celkově 5:50.
Náročnost: Středně těžká túra, patřící k nezapomenutelným zážitkům. Nejnáročnější úsek je pod Daxnerovým sedlem.
Popis: Z Trech studniček postupujeme nejprve lesem, už od začátku poměrně prudce stoupáme. Asi po hodině cesty se dostaneme k odbočce (označena informační tabulkou) na místo, kde stával v době Slovenského národního povstání partyzánský bunkr. Odbočení i s návratem zpět na chodník zabere jen pár minut. Pokračujeme ve stoupání, přejdeme malou květnatou loučku, cesta se pak ještě klikatí lesem, ale ten zanedlouho začíná řídnout a přicházíme na hranici lesa a kosodřeviny. Zde, na místě zvaném Grúnik, už konečně uvidíme siluetu Kriváně, národní symbol Slováků. V kosodřevině stoupáme několika dalšími serpentinami. Dostáváme se do Kriváňského žľabu, cesta vede pod hřebínkem Priehyba, protější svah žlabu tvoří Pavlov chrbát a v něm ležící Malý Kriváň. Na rozcestí pod Malým Kriváněm zelená značka končí, na vrchol se vydáme po modré. Nejprve traverzujeme Malý Kriváň a teprve potom se dostáváme do Daxnerova sedla mezi Malým Kriváněm a Kriváněm. Odsud je vidět nádherně zbarvené Krivánské Zelené pleso, výhled je i na některé vrcholy. Stačí nám pak už jen překonat několik desítek závěrečných metrů a můžeme se potěšit kruhovým rozhledem z vrcholu Kriváně (2494,7 m) na nejvyšší tatranské “končiary”. Kriváň je nejzápadnější vrchol Vysokých Tater, a tak všechny ostatní leží na východ od nás. Zleva vidíme např. hřeben Hrubé, Kôprovský štít, Mengusovské štíty, Jahňací a Kolový štít, Ľadové štíty, Vysokou, Lomnický štít, Zadný Gerlach, Gerlachovský štít a Končistou. Na jihu zase můžeme spatřit téměř celý hřeben Nízkých Tater, na západě Západní Tatry a na severozápadě Červené vrchy.
Na zpáteční cestě se opět přes Daxnerovo sedlo dostaneme na rozcestí zelené a modré značky. Po modré scházíme úbočím Malého Kriváně širokým kamenným chodníkem. Tato cesta je poměrně jednotvárná, a proto je vhodná spíše pro rychlý sestup; přes hodinu vede otevřenou krajinou, a až v nadmořské výšce okolo 1600 metrů se vnoří do kleče, kterou rychle vystřídá les. Zanedlouho vyjdeme na Tatranskou magistrálu u Jamského plesa. Toto nevelké, ale příjemně vyhlížející jezírko mezi smrky, limbami a klečí, nabízí příležitost k odpočinku. Odtud trvá cesta mírně z kopce na Tri studničky 1:20 hod, na Štrbské pleso vede téměř po rovině 1:00 hod. Cesta po modré při toku Bieleho Váhu na autobusovou zastávku Biely Váh na Cestě slobody (podtatranská silnice 537 Štrbské Pleso - Podbanské) zabere 0:45 hod.
Zajímavosti: Slováci o svém národním vrcholu odjakživa vyprávěli velkou spoustu bájí a mýtů. V dobách, kdy se v Tatrách hledalo zlato a drahokamy, se věřilo, že největší bohatství střeží skřítkové právě uvnitř Kriváně. Také o tom, proč je Kriváň křivý existuje několik legend. Národní význam hory ještě roste tím, že ve Važecké dolině pod Kriváněm pramení nejdelší slovenská řeka Váh.
První zaznamenaný výstup na Kriváň 4.srpna 1773 - Jonáš Andrzej Czirbesz, evangelický farář a přírodovedec ze Spišské Nové Vsi se svými druhy.
Varianty:
- opačný směr 6:10 hod.
- z Jamského plesa po červené na Štrbské pleso (1:00) - celkově 5:30 hod [nebo po modré na zast. SAD Biely Váh (0:45) celkově 5:15 hod].
- opačný směr Štrbské pleso - Jamské pleso - Kriváň - Tri studničky 5:40 hod [po modré ze zastávky Biely Váh - Jamské pleso atd. 5:20 hod].
Poznámka: V Kriváňském žlabu pod Daxnerovým sedlem, kde mohlo turisty ohrožovat padání kamení a sutě, je veden chodník oproti dřívějšku bezpečnější trasou. Přesto někteří turisté zkracují chodník a ohrožují uvolňováním materiálu každého pod sebou. Nepříjemnosti hrozí nejspíše při velkém turistickém zatížení (např. v době národního výstupu na Kriváň).
Námět: Jozef Janiga e-mail: jozo.janiga@tanap.sk
Spracoval : Ondra Bílek, e-mail: bilcondr@centrum.cz
|
